Jiří Pilný a Václav Skopový patří k regionálním podnikatelům, kteří dokazují, že úspěch firmy nestojí jen na výkonu. Tandem rodilých Karlovaráků staví na mezilidských vztazích v týmu, důvěře a moderní komunikaci. Společně vybudovali stavební firmu MUDICON, která se od menších zakázek propracovala až k velkým projektům a realizacím napříč Karlovarským krajem. Zkušenosti z oboru navíc přenášejí i mimo své stavby – a to prostřednictvím podcastu Pod fošnou a neziskového projektu Jako Trám. Jejich cesta ukazuje, že i tradiční obor lze dělat moderně a s přesahem do regionu i za jeho hranice.
1. Kdy jste začali podnikat? Kolik Vám bylo let?
Jirka: Zkoušel jsem podnikat v jiném oboru už v 18 letech, ale byl jsem nezralý, nebyl to ještě ten správný čas. Hlavní podnikání přišlo až ve 39 letech.
Václav: Začal jsem podnikat ve 35 letech.
2. Co byl ten impulz – co Vás přivedlo k rozhodnutí „jít do toho“?
Jirka: Potřeboval jsem změnu. Hlavní motivací byla také svoboda rozhodování a možnost nést odpovědnost za vlastní práci.
Václav: Už jsem to měl delší dobu v hlavě, že bych mohl vydělávat peníze, které generuji firmě za práci, kterou na stavbě zvládám kompletně sám. Jednou u piva jsem se zeptal Jirky, jestli společně nezaložíme stavební firmu. Během dvou sekund bylo rozhodnuto.
3. Proč zrovna Karlovarský kraj?
Jsme hrdí, rodilí Varáci.
4. Jak vypadaly Vaše úplné začátky – co bylo nejtěžší?
Neřekli bychom, že byly začátky vyloženě těžké, spíš jsme měli zdravý respekt z toho, jak to zvládneme bez garantovaného pravidelného příjmu. Každý z nás měl přibližně 30 tisíc korun, se kterými jsme začínali. Začínali jsme u menších zakázek – ploty, fasády a dokončovací práce. Postupně jsme se dostali ke stavbě rodinných domů a dál rostli.
5. Je něco, co byste dnes udělali jinak?
Ne.
6. V jakém oboru podnikáte a čím se odlišujete od ostatních?
Máme stavební firmu a myslíme si, že jsme do stavařiny přinesli větší lidskost. Daří se nám po skončení většiny zakázek odcházet nejen s hotovým projektem, ale i s novými vztahy s investory, stavebními dozory, projektanty i firmami, s kterými spolupracujeme. Ty vztahy, zpětné vazby od lidí a úsměvy na tváři jsou pro nás stejně důležité jako samotná práce.
7. Podnikáte v oboru, který jste studovali, nebo Vás podnikání zavedlo někam úplně jinam?
Václav: Ano, vystudoval jsem stavební fakultu a nikdy jsem nepřemýšlel, že bych dělal něco jiného.
Jirka: Já se ke stavařině dostal později a vzdělání v oboru jsme si doplnil až ve 35 letech.
8. Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch – moment, kdy jste si řekli „tak tohle jsme dokázali“?
Stavba velkého obchodního centra v Karlových Varech, kterou jsme zvládli řídit ve dvou lidech. Bylo to velmi náročné a během realizace přišlo několik momentů, kdy jsme si říkali, jestli jsme se vůbec vydali správnou cestou. Nejsme typy lidí, kteří se snadno vzdávají. A dnes víme, že to stálo za to.
9. Co považujete za rozhodující nebo zlomový okamžik ve vývoji firmy?
Myslíme, že právě stavba zmiňovaného obchodního centra nás dostala více do povědomí v regionu a posunula mezi respektované stavební firmy v Karlovarském kraji.
10. Jak ve firmě vznikají nové nápady – máte na to systém, nebo to přichází spíš živelně?
Zhruba jednou za tři měsíce máme společné „porady u piva“ – a právě tam vznikají ty nejlepší nápady, stejně jako ten o založení společné firmy. Zároveň nasloucháme celému týmu, protože jsme zastánci teorie, že každý má své silné stránky a je potřeba jich využít.
11. Byl nějaký moment, kdy jste si řekli: Tohle musíme změnit, takhle to dál nejde? Co se tehdy stalo?
Nemyslíme si, že bychom měli nějaký takový zlomový moment.
12. Řekněte nám o jedné inovaci – produktu, službě nebo způsobu práce – která Vám skutečně změnila byznys.
Od začátku jsme chtěli dostat firmu i stavařinu obecně víc do 21. století a digitálního světa. Už dva roky natáčíme stavební podcast „Pod fošnou“, kde sdílíme zkušenosti z praxe a snažíme se lidskou formou pomáhat lidem, kteří staví nebo se na stavbu chystají.
13. Co bylo při zavádění nových věcí nejtěžší – nápad, finance, personál nebo přesvědčit zákazníky?
U podcastu bylo nejtěžší dostat samotný nápad do reality. Na to jsme si do týmu přizvali naši marketingovou specialistku Květu, která naší komunikaci dala směr a dodnes je důležitým pilířem v digitálním světě naší firmy.
14. Co Vám v posledních měsících či letech nejvíc zvýšilo produktivitu nebo posunulo firmu dopředu?
Rozšíření týmu o skvělé lidi, kteří mají podobně nastavené hodnoty jako my. Dnes má firma přibližně 15 zaměstnanců a důležitou součástí je pro nás i to, aby do týmu zapadli lidsky.
15. Kdo Vám na Vaší cestě nejvíc pomohl – nějaký konkrétní člověk, firma, instituce?
Ze začátku to byly především knihy od úspěšných světových podnikatelů a filozofů. Myslíme, že bez těchto motivačních prostředků bychom nebyli tam, kde jsme. Dnes nás inspirují lidé a firmy, které na své cestě potkáme. Čerpáme motivaci a inspiraci jak z jejich úspěchů, tak i z neúspěchů.
16. Spolupracujete s někým v regionu – s jinými firmami, školami nebo výzkumnými institucemi? Jak to v praxi funguje?
Spolupracujeme s řadou firem v oboru. Zároveň rozvíjíme neziskový projekt „Jako Trám“, v rámci kterého spolupracujeme se školami, státní správou, firmami z našeho oboru a dalšími organizacemi (KIC KK, INION). Tento projekt nám umožňuje propojit stavebnictví s komunitou a předávat zkušenosti dál.
17. Jaké profese nebo dovednosti se Vám v Karlovarském kraji hledají nejobtížněji?
Nejobtížněji se shánějí řemeslné profese.
18. Spolupracujete se školami nebo studenty – například formou praxí, projektů nebo absolventských prací?
Ano, bereme studenty na praxe a spolupracujeme se školami i v rámci projektu „Jako Trám“.
19. Pomáháte či podporujete neziskové projekty, dobrovolnictví, sportovní kluby, sociální projekty apod.?
Podporujeme projekt „Jako Trám“, sportovní klub Florbal Vary a také se zapojujeme do aktivit na finanční gramotnost, bezpečnost na silnicích a první pomoc.
20. Co by podle Vás pomohlo, aby mladí lidé v regionu zůstávali?
Chybí zde prestižní vysoká škola. Mladí lidé odcházejí studovat jinam a často už se nevracejí. Důležité jsou také zajímavé a dobře placené pracovní příležitosti.
21. Co náš region firmám jako je ta Vaše dává nebo zjednodušuje? V čem je podnikání v Karlovarském kraji snazší než jinde? A co jim naopak komplikuje – v čem je to tady těžší?
Na jednu stranu je zde méně konkurence, na druhou stranu i méně zakázek. Těžko se to hodnotí, protože podnikáme pouze v Karlovarském kraji.
22. Využili jste někdy nějakou formu podpory – inkubátor, dotace, síťování nebo jiný program? Jaká byla Vaše zkušenost?
Žádnou formu podpory jsme nevyužili.
23. Chybí Vám v regionu konkrétní partner, služba nebo příležitost? Jak to teď řešíte?
Nenapadá nás nic konkrétního.
24. Myslíte si, že kraj podporuje nové nápady a podnikavost – nebo je to spíš na Vás?
Podpora existuje, ale je potřeba ji hledat. Na náš neziskový projekt se nám dosud nepodařilo získat finanční podporu.
25. Máte nějaký podnikatelský sen? Kam chcete firmu posunout?
Nechceme být největší stavební firma v regionu. Naším cílem je být nejlépe vnímanou stavební firmou.
26. Co plánujete v nejbližších letech – chystáte něco nového?
V posledních měsících jsme rozjeli dva projekty – podcast a neziskovou organizaci „Jako Trám“, kterým se chceme dále věnovat. Zároveň zůstáváme otevření novým nápadům a příležitostem.
27. Kdybyste mohli jednou větou říct, co by Karlovarský kraj potřeboval k tomu, aby se stal skutečně inovativním regionem – co by to bylo?
Budoucnost je v nových profesích a adaptaci na změny, které přináší například umělá inteligence. Zaměřením se na vznik těchto nových profesí a jejich podporu se může Karlovarský kraj stát skutečně inovativním regionem.
28. Co byste poradil/a někomu, kdo teď stojí tam, kde jste stál/a Vy na samém začátku?
Zeptejte se sami sebe: „Co nejhoršího se může stát?“ U nás byla odpověď jasná: Vrátíme se do zaměstnání a budeme na tom stejně jako předtím. Tím jsme se zbavili strachu začít.
Druhá rada: Stanovte si cíle a napište si konkrétní kroky, jak jich dosáhnout. Když se za čas ohlédnete zpátky, tak zjistíte, že jste většinu z nich dosáhli. A to neplatí jen v byznysu.
