Petra Löfflerová, podnikatelka a majitelka vzdělávacího centra YourGrow, je důkazem, že na změnu není nikdy pozdě. Po dvaceti letech v korporátu se rozhodla vykročit z „bezpečné zóny“ a naplno se pustit do vlastního podnikání, které dnes pomáhá stovkám lidí držet krok s digitálním světem. V rozhovoru otevřeně mluví o odvaze začít znovu, o síle vzdělávání i o tom, proč zůstává věrná Karlovarskému kraji. Její příběh ukazuje, že skutečný růst začíná ve chvíli, kdy si dovolíme chtít víc.
1. Kdy jste začala podnikat? Kolik Vám bylo let?
Poprvé vlastně v roce 2003, kdy jsem začala víc fotit – svatby, děti, portréty. K tomu jsem pomáhala taťkovi s pořádáním konferencí a kongresů. Ale nikdy jsem to jako podnikání nevnímala, protože jsem v hlavě byla vždy zaměstnanec. Navíc v korporátu, kde jsem pracovala, jsem byla ve zlaté kleci – a z toho se opravdu neodchází snadno. Přestože jsem si na IČO vydělávala slušně, nikdy mě nenapadlo se do toho pustit na 100 %. Naplno jsem se do podnikání pustila až v roce 2024.
2. Co byl ten impulz – co Vás přivedlo k rozhodnutí „jít do toho“?
Studium profesionálního koučinku. Půl roku se v sobě vrtáte, přehazujete si myšlenky, a najednou zjistíte, že to, o čem jste si mysleli, že je stoprocentní spokojenost, těch sto procent vůbec být nemusí. Že ta spokojenost může být daleko výš. A že k těm opravdovým sto procentům chybí svoboda.
3. Proč zrovna Karlovarský kraj? Byl to záměr, nebo to tak prostě vyšlo?
Narodila jsem se v Ostrově, tamtéž vystudovala gymnázium, pak jsem studovala 3 roky v Plzni, následně částečně v Praze. I když jsem rok pracovala v Německu a rok jsem žila a cestovala po Novém Zélandu a jihovýchodní Asii, nikdy mě ani nenapadlo odsud natrvalo odejít. Miluji Krušné hory, miluji Vary, mám tu skvělé přátele i sousedy. Vyhovuje mi, jak blízko je příroda a vlastně i západní Evropa. Nikdy mě nenapadla jiná možnost než žít tady. Prostě domov.
4. Jak vypadaly Vaše úplné začátky – co bylo nejtěžší?
Díky koučinku jsem do toho šla s otevřenou hlavou. Věděla jsem, co chci, řekla jsem si – mám něco naspořeného, mám oporu v rodině, a dala jsem si dva roky na pozvolný rozjezd.
„Vtipná“ byla rekonstrukce školících prostor, měli jsme na to 2 měsíce. Náš první kurz začínal jeden den v říjnu 2024 ve 14:00 a ve 13:00 jsme ještě montovali židle. Ale prostory máme skvělé.
A to nejtěžší bylo jednoznačně postavit se sama za sebe. Po dvaceti letech v korporátu, kde za Vámi při všech jednáních a školeních stojí jméno velké firmy, jsem se najednou musela představovat: Já jsem Petra Löfflerová a zakládám vzdělávací centrum. Ze začátku jsem pořád říkala „my zakládáme“, „my budeme dělat“. Bála jsem se říct „já“. Dneska už se nebojím. Ale dneska už to opravdu „my“ je.
Mám skvělé kolegy – lektory. A díky tomu, co děláme, jak to děláme a jaké lidi mám v týmu, to vzalo neskutečně rychlý směr. Z prvního kurzu v srpnu 2024, kde byli 4 lidé, nám za loňský rok prošlo kurzy a školeními cca 1000 lidí.
5. Je něco, co byste dnes udělala jinak?
Možná bych odešla z korporátu o pět let dřív. Na druhou stranu vím, že díky tomu, že jsem byla zaměstnaná, jsem měla čas na děti. Představa, že bych jela v tomhle tempu, co mám teď, s pětiletou dcerou a dvanáctiletým synem – to je nereálné. Takže vlastně všechno je správně. Děti jsou starší a jsou spíš raději, když si jich maminka příliš nevšímá. (úsměv)
6. V jakém oboru podnikáte a čím se odlišujete od ostatních?
Založila jsem vzdělávací centrum YourGrow. Postupně se přidali úžasní lektoři a kolegové. Školíme věci, které školí opravdu málo firem v České republice – kromě AI, automatizace, Excelu a Canvy je to SAP, datová věda, strojové učení.
Čím se lišíme? Za rok 2025 prošlo našimi kurzy přes tisíc lidí a zpětná vazba je napříč kurzy podobná: „Vy jste neuvěřitelně otevření, přátelští, skvěle to vysvětlujete, nebojíme se zeptat.“ Žádná „nalejvárna“, žádné „nestíháš, nás to nezajímá, jedeme dál“. A navíc – všichni naši lektoři denně pracují v tom, co učí. Jedna kolegyňka se nechala zaměstnat při rodičovské dovolené na částečný úvazek zpátky ve firmě, protože říkala: „Já nechci učit něco, v čem teď zrovna nepracuju.“ To je přesně to, co nás odlišuje.
7. Podnikáte v oboru, který jste studovala, nebo Vás podnikání zavedlo někam úplně jinam?
Úplně jinam. Původně jsem fyzioterapeutka. Živila jsem se tím asi rok v Čechách a rok v Německu. Spadla jsem ale osm metrů ze skály při lezení a nevydržela jsem dlouho stát na nohou. Začala jsem dálkově studovat vysokou školu a zamířila jsem do farmaceutické firmy. Studovala jsem obchodní právo a ekonomii. Ani jedno sice nesouvisí s tím, co dělám nyní, ale studium mě naučilo, jak se rychle zorientovat v nových věcech, rychle se je naučit a hned je používat. To se mi dnes hodí každý den.
8. Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?
Těch úspěchů bylo postupně víc – rekonstrukce našich školících prostor, ale i každý nově otevřený kurz, o který byl zájem. Ale dva momenty vyčnívají. První, to byl konec roku 2025 – prosinec, kdy nám najednou běželo 22 kurzů a skoro všechny byly plné. Já jen koukala a teprve tehdy mi došlo, kolik jsme toho za ten rok zvládli. A druhý moment byl náš vánoční večírek, kam přišli skoro všichni lektoři a najednou to bylo všechno reálné a hmatatelné. Školíme v 90 % online, takže se s kolegy moc nevídáme, a někdy může mít až člověk pocit, že jen hraje nějakou virtuální hru. (úsměv) Takže největší úspěch firmy je určitě náš tým.
9. Co považujete za rozhodující nebo zlomový okamžik ve vývoji firmy?
V rozjezdu nám určitě pomohly dotované kurzy v rámci projektu Ministerstva práce a sociálních věcí. Lidé platili ani ne 20 % ceny kurzu. Ale nejkrásnější na tom bylo to, že spousta lidí si poprvé v životě vybrala a zaplatila sama vzdělávání. A pak s námi pokračovali dál, přihlásili se třeba i do placených kurzů. Ten zlomový okamžik nebyl ani tak pro firmu, jako pro ty lidi. Když mi řekli: „Ty jo, to bylo skvělý“ – a najednou viděli, že i ve čtyřiceti nebo padesáti se můžou naučit něco nového a posunout se. Nejstaršímu účastníkovi bylo 67, nejmladšímu 19.
10. Jak ve firmě vznikají nové nápady?
Hodně věcí vzniká z kontaktu s lidmi. Když školíme, slyšíme, co firmy řeší, s čím si neví rady, co by potřebovaly. Studenti se nás ptají na věci, které sami neznáme – a to je ten impulz jít do toho a zjistit víc. Zároveň se všichni hodně vzděláváme, sledujeme zahraniční zdroje, testujeme nové nástroje – a když na něco narazíme a řekneme si „tohle by tady lidem fakt pomohlo“, tak to začneme rozpracovávat. Žádný formální inovační proces nemáme. Spíš je to kombinace zvědavosti, zpětné vazby z kurzů a toho, že naši lektoři denně pracují v praxi, takže sami přinášejí témata, která jsou aktuální. Když se to propojí, nový kurz nebo workshop vznikne přirozeně.
Já osobně využívám hodně koučovací principy. Jediné, co mne omezuje, je čas. Ale to se teď zlepší, protože kolegyně nastoupí na plný úvazek a zapojíme i více automatizace do administrativy.
11. Byl nějaký moment, kdy jste si řekla: tohle musíme změnit, takhle to dál nejde?
Leden loňského roku. Věděla jsem, že jestli budu pokračovat tímhle tempem, tak skončím se syndromem vyhoření. Zájem o kurzy rostl, měli jsme v zásobě další, ale na veškerou administrativu jsem byla prakticky sama. Neměl to kdo nachystat, nebyl nikdo jiný, kdo by vše zprocesoval. Zavolala jsem kamarádce, která mi kdysi řekla: „Kdybys pro mě někdy něco měla…“ Nastoupila nejdřív na pár hodin, rozkoukávala se, učila se. Pak na víc hodin. A i těch pár hodin v měsíci mi strašně pomohlo, že jsem v tom nebyla sama.
12. Řekněte nám o jedné inovaci, která Vám skutečně změnila byznys.
Není to úplně inovace, jsou to lidé. Rozrůstáme se a ta inovace je v tom, že nabízíme další témata, která lidé potřebují, aby stíhali digitální vývoj dnešní doby. My jsme jako digitální vzdělávací centrum šli do podnikání v době, kdy umělá inteligence začínala, takže to, co dnes některé firmy teprve zavádějí, u nás bylo od začátku samozřejmostí. Na druhou stranu dobře víme, kde máme rezervy, takže nás pár digi inovací také čeká.
13. Co bylo při zavádění nových věcí nejtěžší?
Asi nemám v hlavě nastavení, že by něco mělo být „nejtěžší“. Když něco přijde, prostě se k tomu postavím a řeším to. Opravdu těžké jsou věci, které se dějí v osobní rovině – nebo když chybí zdraví. Všechno ostatní je prostě bod na seznamu, který se dá vyřešit.
14. Co Vám v posledních měsících či letech nejvíc zvýšilo produktivitu nebo posunulo firmu dopředu?
Jednoznačně lidé. A pak samozřejmě umělá inteligence, automatizace a to, že jsme si postupně nastavili procesy, které nám šetří čas. Ale základ jsou vždycky lidé.
15. Kdo Vám na Vaší cestě nejvíc pomohl?
Rozhodně manžel, z jehož strany mám obrovskou podporu. Pak kolegyně Hanka, která je o trochu víc strukturovaná a organizovaná než já – takže se skvěle doplňujeme. A z institucí, ne procesně, ale mentálně INION i Krajské inovační centrum Karlovarského kraje KIC KK. Díky akcím INIONu i KIC KK jsem na začátku podnikání poznala, že v tom nejsem sama. A také jsem mohla chodit zdarma na různé vzdělávací akce.
16. Spolupracujete s někým v regionu?
Ano. Školili jsme pro KIC KK, pro Inion, Podnikatelky bez hranic, pro firmy z regionu – třeba Synthomer, PTSW, Vodasok a další. Funguje to úplně klasicky: firma nebo instituce nás osloví, zjistíme požadavky a lektoři nachystají program co nejvíc na míru.
17. Jaké profese nebo dovednosti se Vám v Karlovarském kraji hledají nejobtížněji?
Profese aktivně nehledáme, ale co se nám trochu chybí jsou zájemci o studium přímo z Karlovarského kraje. Zatím vedou všechny jiné regiony. Ale to jde i za námi, musíme zlepšit naši propagaci přímo v kraji.
18. Spolupracujete se školami nebo studenty?
Již jsme nabídli školám spolupráci. Ať už jde o přiblížení umělé inteligence, Canvy, automatizace nebo třeba jen ukázat studentům, jaké mají možnosti po škole a kterým IT směrem se mohou ubírat. Jsme otevření a budeme rádi, pokud se někdo ozve. Chceme určitě být partnerem pro vzdělávání v našem kraji.
19. Pomáháte či podporujete neziskové projekty?
Pravidelně přispíváme na různé charitativní projekty, zatím náhodně. Podpořili jsme například Den pro duševní zdraví ve Výměníku.
20. Co by podle Vás pomohlo, aby mladí lidé v regionu zůstávali?
Jednoznačně vysoká škola. Nemyslím nutně takovou, jako má třeba Ústí – to by bylo skvělé, ale nevím, jestli je to reálné v nějakém kratším horizontu. A pak je otázka, jak sem dostat kvalitní lektory. Nejrychlejší cestu vidím v pobočkách – depandancích – existujících vysokých škol. Aby lidé mohli studovat tady, ale i dálkově, a občas vyjet např. do Prahy na zkoušku. Výhodou by mohlo být větší propojení s praxí, vytvořit studium, kde po dostudování jsou absolventi hned přínosem pro zaměstnavatele nebo jsou schopni podnikat samostatně. Aby si řekli: „Hele, můžu bydlet doma a studovat tady.“ Další věc je podpora kulturních a sportovních akcí pro mladší ročníky. Protože většina mladých Vám řekne, že ve Varech fakt není kam jít nebo co dělat.
21. Co náš region firmám jako je ta Vaše dává nebo zjednodušuje? V čem je podnikání v Karlovarském kraji snazší než jinde? A co jim naopak komplikuje – v čem je to tady těžší?
Přiznám se, že v tuhle chvíli nevnímám nic konkrétního, co by nám kraj komplikoval nebo nějak ovlivňoval náš chod.
22. Využila jste někdy nějakou formu podpory?
Ano, využili jsme startovací vouchery od Karlovarského kraje. Tehdy byl proces poměrně dlouhý – asi osm měsíců, než finance přišly – a mezitím se nám firma rozjela, takže to pro nás nebylo existenční. Ale pomohlo nám to s odvahou investovat do vzdělávacího centra. Investovali jsme milion do prostor v Drahovicích a těch zhruba 20 % pokrytých z voucheru nám dodalo jistotu, že kdyby se nedařilo, vybavení máme pokryté.
23. Chybí Vám v regionu konkrétní partner, služba nebo příležitost?
Rádi bychom školili víc přímo v Karlovarském kraji, namísto toho, aby naši lektoři jezdili do Prahy nebo do Ostravy. Musíme dát o sobě víc vědět.
24. Myslíte si, že kraj podporuje nové nápady a podnikavost – nebo je to spíš na Vás?
Vnímám to tak, že je to hlavně na mně. Ale to mi nevadí. Líbí se mi, kolik je tady možností se vzdělávat – i zdarma. Když budete sledovat KIC KK, INION, možností je tu spousta. Například pro začínající i pokročilé podnikatelky je tu už rok Klub podnikatelek bez hranic. Ty možnosti tady prostě jsou, jen je potřeba je najít a využít.
25. Máte nějaký podnikatelský sen?
Chtěli bychom být větším partnerem pro karlovarské firmy v oblasti vzdělávání. Aby věděly, že tady YourGrow je, a že si nemusí objednávat lektory nebo consulting na AI, automatizace, Excel, Canvu, Power BI, datovou vědu nebo SAP od firem z Prahy, Plzně nebo Brna. Mohou si to objednat od nás – od lidí, kteří jsou tady z regionu.
26. Co plánujete v nejbližších letech – chystáte něco nového?
Založili jsme ERP Institut – novou firmu, pod kterou budeme přesouvat veškeré aktivity týkající se SAP a dalších ERP systémů. To je naše velká novinka. Jste první, komu to říkáme. A dál chceme rozšiřovat spolupráci s firmami v regionu a posilovat tým.
27. Kdybyste mohla jednou větou říct, co by Karlovarský kraj potřeboval k tomu, aby se stal skutečně inovativním regionem – co by to bylo?
Jednoznačně podpora vzdělávání a nadaných studentů – a vytvořit jim tady prostředí, aby neodcházeli. Propojit vzdělávání s praxí, ať už formou poboček vysokých škol nebo specifických studijních programů, kde se studenti můžou rovnou učit a zkoušet si věci přímo ve firmách tady v regionu. Protože když ti lidé odejdou studovat jinam, většina se nevrátí. A s nimi odchází i ten potenciál. Pardon, vyšlo to na čtyři věty. (úsměv)
28. Co byste poradila někomu, kdo teď stojí tam, kde jste stála Vy na samém začátku?
Vzdělávejte se. Místo Netflixu, místo scrollování na telefonu si dejte třeba půl hodiny denně na to, že se naučíte něco nového. Pokud nemáte finance, okoukněte inovační centra, KIC KK, INION, YouTube, online portály – vzdělávat se dá za minimum. A pokud vás něco zaujme a řeknete si „tohle chci fakt umět“ – tak do toho investujte. Investice do vzdělání se nikdy neztratí. I kdybyste se naučili něco, co právě nepotřebujete – minimálně se naučíte se učit a zvýšíte si sebehodnotu.
Jednou větou, jedním slovem:
- Jedna inovace, na kterou jste nejvíc hrdá: Lidé.
- Největší překážka podnikání v Karlovarském kraji: Zatím jsem na žádnou nenarazila.
- Největší příležitost, kterou region má a ještě nevyužívá: Vzdělávání mladých.
- Jedno slovo, které vystihuje budoucnost Karlovarského kraje: Odvaha.
