Lukáš Caldr je softwarový vývojář, který se po letech v Plzni a Praze vrátil do Karlovarského kraje. Spolu se společníkem Jirkou stojí za projektem Infigy, který pomáhá domácnostem i firmám chytře využívat energii z fotovoltaiky.
Jejich malá „krabička“ umí řídit spotřebiče tak, aby elektřina ze slunce nekončila zbytečně v síti, ale pracovala tam, kde má největší smysl: doma.
Zkuste čtenářům nějak jednoduše vysvětlit, kdo jste a co děláte.
Jsem softwarový vývojář, především programátor. Tedy člověk, který sedí za klávesnicí, píše kód a pak z toho vznikají programy, které lidé používají na internetu, v telefonu nebo v aplikacích. Tím jsem se zabýval dlouhou dobu v různých startupech a zahraničních projektech. Vše ale nakonec vyústilo ve vývoj vlastního produktu s názvem Infigy.
A ten se dá využít k čemu?
Představte si, že máte rodinný dům s fotovoltaikou a potřebujete řídicí jednotku, která by dokázala efektivně zužitkovat aktuální přebytky energie. A přesně tu my máme – krabičku, která je kombinací softwaru a hardwaru. Ta se nainstaluje do rodinného nebo bytového domu a řídí využívání energie tak, aby se v domě zužitkovala co nejlépe.
Popište nám tedy, jak váš systém funguje.
Je připojený k fotovoltaice, která je často sama o sobě „hloupá“. Když svítí slunce, vyrobí energii, nabije baterku – a poté už se třeba celé odpoledne přebytečná energie posílá do sítě. Člověk za ni většinou nedostane skoro nic. Ale my do toho přinášíme inovaci – propojíme fotovoltaiku třeba s bojlerem, tepelným čerpadlem, nabíječkou na elektroauto nebo dalšími spotřebiči a ty se spouštějí ve chvíli, kdy je energie ze slunce přebytek. Díky tomu může naše jednotka ušetřit klidně 10, 20 nebo 30 tisíc korun ročně.
Jak se programátor dostane zrovna k energetice?
Vlastně dost náhodou. Programovat jsem začal na střední škole a jeden učitel mě požádal o web pro jeho SVJ (společenství vlastníků jednotek, pozn. aut.). O pár let později, když už jsem byl v Praze, se na mě přes něj někdo obrátil s nabídkou spolupráce. A jeden z projektů byla rodinná firma, která instalovala tepelná čerpadla a hledala někoho, kdo by jim udělal hezkou aplikaci. Vytvořili jsme pro ně chytrou jednotku a aplikaci a ten produkt se nakonec dostal zhruba do pěti tisíc domácností. Tam jsem se hodně naučil o vytápění budov.
A tam jste potkal i současného společníka?
Ano. Můj společník Jirka měl zkušenosti přímo z energetiky, z instalací tepelných čerpadel, z domů, z kabelů, z trubek. Já jsem byl spíš IT hlava, on energetik z terénu. Když pak přišel nápad, že fotovoltaika se rychle rozvíjí, ale na trhu chybí dobrá regulace, naše schopnosti do sebe zapadly. Začali jsme po večerech dělat na novém projektu.
Potřebovali jste na začátku velké investice?
Ani ne. Investovali jsme hlavně vlastní čas. Vyvíjeli jsme to sami ve volných chvílích, a měli dva další společníky, kteří nám dali nějaký kapitál a zázemí. Velké štěstí bylo, že se produkt začal rychle prodávat a poměrně brzy jsme byli ziskoví. Čas pro nás byl tehdy nejcennější komoditou. Programovali jsme, řešili obchod, do toho schůzky – a to všechno jsme dělali ve dvou.
Kolik domácností dnes Infigy používá?
Za dva a půl roku máme naše jednotky zhruba ve třech tisících domácnostech. Spolupracujeme s instalačními firmami po celé republice. Produkt vyvíjíme, vyrábíme a prodáváme, instalaci koncovým zákazníkům pak řeší partnerské firmy. Těch, které si od nás koupily aspoň jednu jednotku, je aktuálně asi 350.
Co považujete za největší úspěch?
To, že jsme roztlačili začátek. Že jsme nápad zrealizovali, ustáli první rok, jezdili po schůzkách, prodávali, i když jsme jako vývojáři chtěli hlavně vyvíjet. A že jsme to dotáhli do fáze, kdy máme tým, který nám pomáhá. Když si představíte, že každý všední den 10 nebo 15 techniků napříč republikou někde montuje naši krabičku a zapojuje kabely, je to silný pocit.
Jak velký tým za tím dnes stojí?
Snažíme se držet jádro co nejmenší a být efektivní. Náš hlavní tým má sedm, osm lidí, rozmístěných různě po republice. Z Varů jsem já a jeden kolega, s ostatními fungujeme na dálku. K tomu máme další externí lidi a výrobu řešenou přes partnery.
Vy jste se po letech v Praze vrátil do Karlovarského kraje. Proč?
Jsem z Karlových Varů a jsem s tím místem nějak srostlý. I když jsem byl na střední v Plzni a pak šest let v Praze, vracel jsem se sem skoro každý víkend. Není to ani tak o tom, že bych tady měl hromadu kamarádů. Spíš o místě a přírodě. To je podle mě obrovské aktivum kraje. Ve Varech v podstatě vykročíte z města rovnou do lesa. Můžete tady běhat, jezdit na kole, jsou tu krásné stezky. Zrovna třeba z Kyselky, kde jsme koupili dům u řeky, je nádherná cesta až do Varů. Jet po ní, dát si něco dobrého a jet zase zpátky je pro mě úžasný relax.
Má Karlovarský region pro váš byznys nějaký specifický význam?
Upřímně to, že jsme firmu rozjeli zrovna tady, pro nás nemělo žádný konkrétní dopad. Ale rád bych, aby tady vznikla komunita lidí podobného zaměření. Nemusí to být jen programování, spíš moderní digitální byznysy, mladé firmy, lidé, kteří něco tvoří. Věřím, že tady jsou, ale moc se nepotkávají. Chybí mi místo nebo akce, kde by se sdílely dovednosti a nápady. Myslím, že by to posunulo všechny.
Co byste poradil někomu, kdo chce rozjet vlastní projekt?
Dělat to, co ho baví. Když vás baví obor, lidé kolem něj i samotný problém, jste tomu schopni dát spoustu času navíc. A hlavně si rychle ověřit, jestli myšlenka dává smysl. Nekuťte něco tři roky ve sklepě. Udělejte prototyp, ukažte ho lidem, získejte zpětnou vazbu a první zákazníky, i když produkt ještě není dokonalý. A nepřekombinovávejte věci. Rozsekejte problém na menší části a dělejte věci jednoduše.
Podnikatelský princip
Rychle ukázat nápad lidem, získat první reakce a nepřekombinovat řešení. Malý funkční krok je lepší než roky ladění v šuplíku.
Kam míří dál
Z domácností se chtějí postupně posouvat i k větším instalacím – například k fotovoltaikám na polích, bateriovým kontejnerům nebo výrobním halám.
Kraj očima Lukáše
Silnější komunitu lidí z moderního a digitálního byznysu. Místa nebo akce, kde by se potkávali, sdíleli dovednosti a nové nápady.
