Jana Polcarová z Březové u Sokolova, zakladatelka značky Dorty z nebes, je živým důkazem, že vášeň pro řemeslo si člověk může najít kdykoliv v životě. Přestože s podnikáním začala už v devatenácti letech, k cukrařině se dostala až mnohem později. Dnes vytváří originální dorty i pro ty nejnáročnější zákazníky a sbírá úspěchy na mezinárodních soutěžích. V rozhovoru otevřeně popisuje své začátky, překážky i momenty, které jí dodaly sebevědomí jít dál. Její příběh je o odvaze začít znovu, o poctivém řemesle i o tom, že i z Karlovarského kraje vede cesta na světovou scénu – pokud je člověk odhodlaný zkusit něco nového, vytrvat a dělat svou práci srdcem.
1. Kdy jste začala podnikat? Kolik Vám bylo let?
Podnikat jsem začala už v roce 1991, bylo mi 19 let.
2. Co byl ten impulz – co Vás přivedlo k rozhodnutí „jít do toho“?
Bylo to krátce po sametové revoluci, kdy se otevřel svět a všechno bylo nové. Ani vlastně nevím jak, ale stala jsem se majitelkou obchodu s drogerií. K cukrařině jsem se ale dostala až mnohem později, po úmrtí mojí maminky. Do té doby jsem neměla s uměním nic společného. Najednou to přišlo samo, beru to jako „dar shora“. I proto se moje značka jmenuje Dorty z nebes. Začínala jsem doma, pekla pro rodinu a známé. Zlom přišel ve chvíli, kdy mi na dveře zaklepala kontrola z potravinářské inspekce. Tehdy jsem si řekla, že to takhle nenechám a půjdu do toho naplno. Absolvovala jsem svůj první kurz u Lucie Charvátové z Crazy Cakes, vyřídila si živnost a během pár měsíců si vybudovala malou provozovnu v bývalé školní kuchyňce – s minimálními náklady, ale obrovským odhodláním.
3. Proč zrovna Karlovarský kraj?
V Karlovarském kraji jsem se narodila a zatím mě ani nenapadlo z něj odejít.
4. Jak vypadaly Vaše úplné začátky – co bylo nejtěžší?
Moje první zkušenosti s podnikáním byly náročné, protože jsem byla nezkušená. Měla jsem sice částečné ekonomické vzdělání z gymnázia, ale vůbec jsem nevěděla, jak na to. Dělala jsem chyby a podnikání v drogerii nakonec nevyšlo, protože v té době začaly vznikat velké supermarkety, kterým bylo téměř nemožné konkurovat. Zpětně to ale vnímám jako důležitou lekci, která mě posílila do budoucna. Naučila jsem se včas odejít, když něco nefunguje, a nebát se hledat jinou cestu.
5. Je něco, co byste dnes udělala jinak?
Ne. Každé období mého života mi přineslo dobré i špatné zkušenosti a každá z nich mě posunula dál.
6. V jakém oboru podnikáte a čím se odlišujete od ostatních?
V současné době se věnuji zakázkové výrobě dortů a dezertů. Vyrábím i pro náročné zákazníky, modeluji realistické figurky a mám ráda výzvy – čím šílenější téma, tím lépe.
7. Podnikáte v oboru, který jste studovala?
Ne. Studovala jsem gymnázium s ekonomickým zaměřením a nikdy by mě nenapadlo, že se budu věnovat cukrařině.
8. Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch?
Za svůj velký úspěch považuji účast na mezinárodní soutěži Cake International v anglickém Birminghamu minulý rok v listopadu. Na této prestižní soutěži jsem získala 2. místo ve zlatém pásmu v kategorii Head Judge’s Wild Card – Halloween. Na soutěž jsem se připravovala postupně, několikrát jsem se jela jen podívat, pak teprve jsem to zkusila a dostala se do stříbrného pásma. To mě motivovalo jít dál. A když jsem loni uviděla u svého dortu označení „gold“, byl to obrovský moment. Získala jsem 98 bodů ze 100 a hlavně velké sebevědomí, umění ocenit sama sebe a svou práci. Moc se těším na další soutěže, úplně jsem se do toho zamilovala.
9. Co považujete za zlomový okamžik?
Jedním z nejsilnějších momentů pro mě bylo vytvoření dortu pro prezidenta Petra Pavla, a právě k tomuto kroku mi výrazně pomohl i úspěch na mezinárodní soutěži. Ten mi dodal odvahu i sebevědomí jít do větších výzev.Když jsem se dozvěděla, že přijede do Karlovarského kraje, napadlo mě vytvořit dort ve tvaru českého lva. Inspirovala jsem se sochou českého lva od sochaře Bohumila Kafky, která se nachází v areálu Památníku národního písemnictví. Samotné předání bylo silné, dort musel projít bezpečnostní kontrolou. Nakonec se snědl, ale model lva, jenž se nezkazí a voní po vanilce, zůstal vystavený v prezidentské kanceláři.
10. Jak u vás vznikají nové nápady?
Všechno přichází přirozeně – jak design dortů, tak chutě dezertů. Inspiraci hledám i na internetu.
11. Byl nějaký moment, kdy jste si řekla, že něco musíte změnit?
Ano, a bylo to v oblasti finančního ohodnocení mé práce. Bylo období, kdy jsem pracovala i za 50 korun na hodinu. Modelace realistických figurek trvá hodiny a je velmi náročná. Postupně jsem si uvědomila, že pokud má být moje práce dlouhodobě udržitelná, musím si ji umět správně nacenit.
12. Jedna inovace, která vám změnila byznys?
Velkým posunem pro mě byly dezerty inspirované francouzskou cukrařinou. V našem kraji to zatím není úplně běžné. Absolvovala jsem kurzy a začala kombinovat českou a francouzskou tradici. Tyto dezerty jsou lehčí, méně sladké a pracuje se s jinými kombinacemi chutí. Velkou inspirací pro mě byla i návštěva nejlepší cukrárny v Paříži, kde jsem zjistila, že takové dezerty umím vyrobit také.
13. Co bylo při zavádění nových věcí nejtěžší?
Najít způsob, jak nabídnout své produkty zákazníkům bez vlastní prodejny. Využila jsem sociální sítě a začala prodávat ochutnávkové krabičky.
14. Co Vás nejvíc posunulo dopředu?
Spokojenost zákazníků.
15. Kdo Vám na Vaší cestě nejvíc pomohl?
Největší oporou je pro mě rodina, především manžel. Podporuje mě psychicky a v případě potřeby i finančně. Všechno jsem si vybudovala sama, bez půjček a dotací.
16. Jaké profese nebo dovednosti se Vám v kraji hledají nejobtížněji?
Po celou dobu, co se věnuji cukrařině, jsem se intenzivně vzdělávala – ale mimo region, převážně v Praze, protože žádné kurzy v Karlovarském kraji se nekonaly. A myslím, že ani dnes nekonají.
17. Spolupracujete se školami nebo studenty?
V současné době ne. Ale v minulosti jsem zrealizovala několik kurzů pro studenty z oboru cukrář na Živnostenské škole v Sokolově.
18. Podporujete nějaké projekty nebo aktivity?
Ano, snažím se pomáhat individuálně. Zapojuji se do různých charitativních aktivit a sbírek, věnovala jsem třeba dort do aukce pro Denní centrum Mateřídouška v Chodově, která pomohla získat finance pro potřebné.
19. Co by podle Vás pomohlo, aby mladí lidé v regionu zůstávali?
Vysoké školy. Je tristní, že jsme jediný kraj, kde nemá svou základnu ani jedna vysoká škola.
20. V čem je podnikání v Karlovarském kraji snazší a v čem těžší?
Upřímně si nemyslím, že je podnikání v našem kraji jednoduché. Je tu nižší průměrná mzda i vyšší nezaměstnanost a lidé neutrácejí tolik jako ve velkých městech. Přitom tento kraj má obrovský turistický potenciál. Je to krásný kus naší republiky.
21. Využila jste někdy nějakou formu podpory?
Ne, vše jsem si vybudovala sama bez půjček nebo dotací.
22. Chybí Vám v regionu nějaká služba nebo partner?
V regionu není obchod s cukrářskými potřebami, takže vše objednávám přes internet.
23. Myslíte si, že kraj podporuje podnikání?
Mám pocit, že kraj na malé živnostníky občas zapomíná. Naopak velmi pozitivně vnímám podporu města Březová, kde žiji a podnikám. Město podporuje místní podnikatele a spolupracuje s nimi například při akcích. Podpořilo i můj podnět zorganizovat Vánoční trhy na Březové – akce byla velmi úspěšná a je v plánu další ročník.
24. Máte nějaký podnikatelský sen?
Ano, mám dva. Získat ocenění Best of Show na soutěži v Anglii a zároveň mít zákazníky, kteří se ke mně s úsměvem ve tváři budou rádi vracet.
25. Co plánujete v nejbližších letech?
Do budoucna řeším rozšíření provozovny, protože bych chtěla mít více prostoru pro realizaci svých nápadů. Ráda bych otevřela i vlastní obchod, kde bych mohla nabízet sofistikovanější dezerty, kterým se chci víc věnovat. Zároveň se připravuji na další ročník soutěže v Anglii, která se koná letos v listopadu. Neustále na sobě pracuji, absolvovala jsem řadu online kurzů, mimo jiné i u ukrajinské akademie KICA Academy, protože jsou to jedni z nejlepších cukrářů na světě. Zaměřuji se například na dezerty, kynuté koláče nebo různé variace dortů. Moc mě těší, když slýchám, že moje koláče jsou nejlepší na světě. Do budoucna bych si také přála vytvořit prostor, kde bych mohla pořádat kurzy a zvát tam i známé cukrářské osobnosti.
26. Co by Karlovarský kraj potřeboval, aby byl inovativnější?
To je spíš otázka na politiky. Nebude lehké kraj postavit na nohy, ale věřím, že se to jednou povede a mladí lidé nebudou odcházet.
27. Co byste poradila někomu na začátku?
Nebát se. Já jsem začala s cukrařinou ve 45 letech. Jít si za svým snem s čistým srdcem a láskou k řemeslu.
