Eva Hasmanová spojila svůj profesní život s oční optikou už v polovině 80. let. Zkušenosti získávala v době ručního broušení skel i později v Německu, kde poznala modernější způsob práce a získala odvahu pustit se do vlastního podnikání. V Karlovarském kraji postupně vybudovala rodinnou optiku v Lokti a Sokolově, rozšířila své odborné vzdělání a prošla řadou změn, které obor i samotné podnikání během desetiletí přinesly. Dnes na její práci navazuje syn Martin, který do firmy přináší nové technologie a online nástroje. Jejich společný příběh ukazuje, jak se může tradiční řemeslo proměňovat, aniž by ztratilo to nejdůležitější: odbornost, osobní přístup a důvěru zákazníků.
VIZITKA A KLÍČOVÉ MILNÍKY
• Jméno a firma: Eva Hasmanová, OPTIKA HASMANOVI s.r.o. (Sokolov, Loket)
• Obor působení: Oční optika, optometrie, měření zraku, aplikace kontaktních čoček
• Klíčové milníky: 1986 (začátky v n.p. Oční optika), 1991 (stáž v Německu), 1994 (pobočka Loket), 1998 (pobočka Sokolov), 2024 (společné s.r.o. se synem a návrat na Náměstí Budovatelů)
• Ocenění & unikátnost: Návaznost nové generace optiků, propojení 40leté řemeslné praxe s online rezervacemi brýlí, test zraku z ulice, databází obrub a optických videí na YouTube
1. Jak se váš původní sen o práci v cestovním ruchu proměnil v celoživotní vášeň k oční optice?
Od narození jsem devatenáct let žila v Sokolově. S rodiči jsme každý rok jezdili na tuzemské i zahraniční dovolené, a díky tomu se ve mně zrodil sen po gymnáziu studovat cestovní ruch. Jenže studijní poradce na škole mi řekl, ať si vyberu jiný obor, že přihlášek bývá obrovský přetlak a málokdo se tam dostane. V osmnácti letech člověk přesně neví, co bude pro něj nejlepší. Znala jsem ale jednu milou optičku. Líbilo se mi, jak obsluhuje lidi, a tak jsem si řekla: zkusím tedy oční optiku. Nastoupila jsem na dvouletou nástavbu v Brně na zdravotnické škole a přišlo moje první stěhování z domova. Nejvtipnější na tom bylo, že když už jsem byla zapsaná na optice, dozvěděla jsem se, že na cestovním ruchu nakonec ještě zůstala volná místa a přijímali další uchazeče! Byla to taková zkouška osudu. Já si ale řekla: ne, už jsem tady, líbí se mi tu a dokončím to. A dnes jsem za to rozhodnutí nesmírně vděčná.
2. Začínala jste v oční optice v roce 1986, ještě za socialismu. Co si z té doby vybavíte jako první? A co vás později nejvíc překvapilo při práci v Německu?
V roce 1986 mi bylo přiděleno (taková tehdy byla doba) místo v národním podniku Oční optika v Sokolově. Zažila jsem socialistický obchod se vším všudy: čekání na zboží, překvapení, co nám seshora přidělili, a fronty zákazníků, když něco přišlo. Skla jsme tehdy ručně štípali a brousili do tvaru brýlí na ručních brusech. Dnes to vnímám jako obrovskou zkušenost. Základy, které jsem tam získala, využívám dodnes. Dva roky po sametové revoluci přinesl bratranec inzerát z německých novin, že shánějí optika v Bayreuthu. Říkala jsem si: to by se mi líbilo, ale vždyť neumím pořádně německy. Řekla jsem si ale, že za zkoušku nic nedám. Přechod do Německa v roce 1991 byl obrovský šok. Připadala jsem si tam jako Alenka v říši divů. U nás se všechno psalo tužkou na papír, tam už měly optiky počítače, špičkové nářadí a dokonale vybavené dílny. Začátky byly těžké. Dali mi bílý plášť a poslali mě rovnou mezi zákazníky. Na druhou stranu, když jim odpadla např. stěžejka u brýlí (kloubové spojení, které propojuje přední část obruby se stranicemi – nožičkami, pozn. aut.), neuměli ji opravit. Tak jsem je to učila já. Zkušenost z Německa mi otevřela obzory a nastartovala obrovskou chuť začít podnikat po svém.
3. Co vás přivedlo k návratu do Čech, jaké byly vaše podnikatelské začátky v Lokti a jaké úsměvné nebo dramatické momenty jste tam zažila?
V Německu jsem pocítila stesk po domově, navíc jsem čekala syna Martina. Manžel mezitím privatizoval optiku v Chodově. Já jsem mu ze začátku pomáhala z domova s účetnictvím, ale po roce na mateřské mi začal chybět sociální kontakt a lidé. S manželem máme na podnikání občas trochu odlišné pohledy, v legraci říkáme, že jsme z Venuše a z Marsu, a tak jsme si řekli, že zkusíme vytvořit každý vlastní pobočku. Vždycky jsme se ale obrovsky navzájem podporovali a v začátcích vlastního podnikání mi dodávalo jistotu, že ho mám za zády. V roce 1994 jsem otevřela malou provozovnu v Lokti. Na první dny nezapomenu: seděla jsem v prázdném obchodě, lidi ještě nebyli zvyklí, že v Lokti taková služba existuje. Najednou přišel pán s delšími vlasy, popřál mi hodně štěstí v podnikání a odešel. Až později jsem zjistila, že to byl starosta Lokte! Nádhernou epizodou byla léta, kdy se v Lokti pořádala mistrovství světa v motocrossu. V létě do optiky najednou vtrhli například Belgičané a nakupovali třeba desítky obrub najednou pro tety a strýce, protože u nás byly brýle nesrovnatelně levnější. Pak ale přišla zatěžkávací zkouška. Dům v Lokti koupil nový majitel a skokově mi zvedl nájem. Nenechala jsem se odradit. Řekla jsem si, že když už k nám zákazníci začali chodit, nevzdám to. Zapátrala jsem v okolí, zazvonila o tři domy vedle na zvonek, domluvila pronájem nových prostor a stěhovali jsme se. V těchto větších prostorách sídlíme v Lokti dodnes.
4. Dálkově jste s manželem vystudovali optometrii v Brně. Co to pro firmu znamenalo?
O rok později po otevření pobočky v Lokti jsme s manželem dálkově vystudovali optometrii v Brně. Bylo to nesmírně náročné období, měli jsme malého syna, kterého hlídali prarodiče. Chytili jsme tehdy doslova poslední vlak — patřili jsme k závěrečnému ročníku, který ještě mohl optometrii vystudovat dálkově bez nutnosti denního studia na vysoké škole. Získali jsme tak oficiální oprávnění k vyšetřování zraku a aplikaci kontaktních čoček na celý život, čímž se naše služby zásadně rozšířily. A naše další kroky směřovaly i do Sokolova, kde jsme v roce 1998 otevřeli malý obchůdek v Městské tržnici. Tam jsme zůstali 27 let.
5. Co jste v začátcích nejvíce řešili?
Měli jsme malý prostor o výměře 15 m². V roce 2005 se náš obor ale legislativně zařadil mezi zdravotnické obory, a rozjel se obrovský kolotoč povinností: hygienické normy, předepsané prostory, toalety a vybavení. Cena za přístroj na přesné měření zraku se pohybuje na úrovni ceny za velmi dobrý osobní automobil. Nešlo to jinak, museli jsme si vzít i úvěr. Postupně jsme obchůdek rozšířili na 120 m² a strávili v tržnici krásné tři dekády. Byla to obrovská investice, ale umožnila nám poskytovat komplexní odbornou péči pod jednou střechou. Na odbornou praxi jsme zde měli také řadu studentů ze zdravotnických škol v oboru oční optik a také studenty z Univerzity Palackého v Olomouci v oboru optometrie. Těšilo nás sledovat, jak se studenti během praxe rychle zapojují do každodenního provozu a dokážou uplatnit znalosti získané ve škole v reálné praxi. Zvláště absolventi optometrie přicházeli velmi dobře připraveni, s výbornými odbornými základy i praktickými dovednostmi. A bavilo je to. Tuším pouze jedna studentka ze střední školy se posléze vydala jiným, uměleckým směrem.
6. Loni jste se ale přestěhovali do nových prostor. Proč?
Když nám oznámili, že tržnici budou rekonstruovat a musíme ji opustit, byl to pro mě velký stres. Měla jsem ve firmě čtyři zaměstnance a obrovskou odpovědnost, nemohla jsem jim přece jen tak říct „pápá“ nebo „takže končíme“. Hledali jsme prostory všude, dokonce i v Karlových Varech. Věděla jsem, že podnikání není jen o mně, ale i o lidech, kteří se mnou léta pracovali, a také o zákaznících, kteří nám důvěřovali. Nakonec sehrála roli šťastná náhoda. V budově na Náměstí Budovatelů v Sokolově, kde jsem v roce 1986 začínala svou profesní cestu, se právě uvolnily prostory po jedné firmě. Zpočátku jsme váhali. Přesun na náměstí znamenal vyšší náklady a velký krok do neznáma. Dlouho jsme vše propočítávali, zvažovali a plánovali. Nakonec jsme se ale rozhodli, že do toho půjdeme. Prostory však byly z velké části v původním stavu z roku 1964, a tak nás čekala náročná půlroční rekonstrukce. Muselo se předělat prakticky vše, od podlah až po stropy. Bylo to náročné období plné rozhodování, organizace a investic, ale dnes vím, že se to vyplatilo. Vrátila jsem se symbolicky tam, kde moje profesní cesta začínala, a vzniklo moderní zázemí odpovídající požadavkům současné oční optiky. Prostory jsou krásné, reprezentativní a zákazníci si k nám našli cestu velmi rychle. Dnes jsem ráda, že jsme tehdy měli odvahu udělat tak velký krok.
7. Kdybyste měla srovnat začátky podnikání v 90. letech a dnes – v čem je největší rozdíl z hlediska podpory a komunity?
To je obrovský rozdíl! Když jsme začínali v 90. letech, neměli jsme za sebou žádné poradenské instituce, agentury ani komunitu. Všechno jsme si museli vyzkoušet sami metodou pokus – omyl, radit se doma a jít do všeho tak trochu „po hlavě“. Dnes mají začínající i rozjetí podnikatelé skvělé možnosti. Velmi mi pomohly akce a semináře jako Podnikatelky bez hranic nebo Setkání podnikavých žen Karlovarského kraje. My podnikatelé jsme často zavření ve svých vlastních bublinách. Díky těmto akcím jsem poznala spoustu skvělých lidí a získala nadhled. Například když jsme se synem řešili přechod na s.r.o., na semináři pro podnikatelky se nám úplně otevřely oči. Zjistili jsme, co všechno to obnáší, a díky tomu jsme si uvědomili, že nejlepší krok je svěřit přípravu právníkovi. Ušetřilo nám to spoustu času, nervů a chyb. Takové možnosti a komunitní podpora dříve vůbec neexistovaly.
8. Kdy jste začala uvažovat o tom, že by syn Martin mohl jednou převzít rodinnou optiku? A jak se vám dnes spolupracuje?
Na konci roku 2024 jsem se synem Martinem založila společnost OPTIKA HASMANOVI s.r.o. Syn vystudoval optometrii na Univerzitě Palackého v Olomouci. Nejdříve pracoval jako zaměstnanec a teď firmu postupně přebírá. Mnoho podnikatelů dnes marně hledá nástupce a firmy musí prodávat nebo rušit, takže jsem obrovsky vděčná, že u nás rodinné řemeslo pokračuje. Samozřejmě, nová generace přináší nové pohledy a občas dojde k výměně názorů. Vzpomínám si, když Martin začal každou brýlovou obrubu, která nám přišla od dodavatele, detailně fotografovat do počítače. Kroutila jsem nad tím hlavou a říkala si: „Ježíšmarjá, proč s tím trávíš tolik času, vždyť jsme to nikdy nedělali?“ On měl ale jasnou vizi. Dnes, když zákazník po půl roce brýle ztratí nebo rozbije, nahlédneme do karty v systému a okamžitě vidíme přesnou fotografii i parametry obruby. Dnes jsem synovi za tento nápad nesmírně vděčná. Martin navíc zavedl online rezervaci brýlí a rozjel videa na sociální síti YouTube. Skvěle se doplňujeme.
9. Jaká je hlavní filozofie vaší optiky a jak se za dobu vašeho podnikání proměnily technologie péče o zrak?
Všechno je postavené na důvěře a lidském přístupu. Za 30 let působení k nám lidé chodí jako domů, známe jejich rodiny, starosti i radosti. V týmu jsme tři optometristé, takže zákazníkům poskytujeme kompletní odbornou péči od zkontrolování zraku až po finální zábrus brýlí. Technologický posun je neuvěřitelný. Dříve jsme měřili oči manuálně třeba hodinu. Dnes díky špičkovým počítačovým přístrojům trvá vyšetření 30 minut, je mnohem přesnější a pro zákazníka komfortnější. Pracujeme např. i se speciálními čočkami Miyosmart pro děti, které zpomalují růst dioptrií u krátkozrakosti. S moderní dobou jsme vykročili i do online prostředí. Díky online katalogu brýlí si k nám našli cestu zákazníci z celé České republiky i ze zahraničí. Přesto věřím, že oční optika je především o osobním kontaktu. Brýle nejsou běžné zboží, ale zdravotnický prostředek, který musí člověku perfektně sedět a vyhovovat. Sebelepší technologie ani internet proto nenahradí odbornou radu, individuální přístup a možnost vše si osobně vyzkoušet.
10. Co vás drží v Karlovarském kraji, co byste regionu popřála a jaký vzkaz máte pro začínající podnikatele i starší generaci?
Narodila jsem se tu, mám tu rodinu a je tu krásně. Máme tu nádhernou přírodu, cyklostezky a skvělé podmínky pro život. Karlovarskému kraji přeji, aby v něm zůstávalo více mladých vzdělaných lidí. Myslím si, že by každý absolvent měl dostat výpis, kolik jeho studium stát stálo, aby si uvědomil hodnotu vzdělání a měl motivaci ji regionu vracet. Budoucnost kraje ale vidím optimisticky – věřím, že přijdou mladí lidé a bude to čím dál lepší. A třeba i dostavba dálnice D6 zlepší dostupnost našeho kraje. Všem mladým lidem a začínajícím podnikatelům vzkazuji, aby se nebáli jít za svým snem, plánovali, počítali a zkrátka to zkusili. Využijte pomoci institucí a podnikatelských komunit, které tu dnes jsou. A nám starším přeji, abychom mladým věřili a dali jim prostor. A co bych si přála pro naši optiku za 10 let? Zaprvé, aby díky nám zákazníci výborně viděli. A zadruhé, aby se k nám rádi vraceli, věřili nám a cítili se u nás pořád tak dobře jako dnes.
CITÁT
„Nejdůležitější v podnikání je mít sen, poctivě plánovat, počítat a prostě to zkusit. Dnes máte velkou výhodu v podpoře od institucí i v komunitách podnikatelů – využívejte je. A nám starším přátelům řemesla přeji, abychom věřili mladé generaci a dali jejím nápadům prostor.“
