Je mu šestnáct, studuje Gymnázium Ostrov a pochází z Údrče u Bochova. Daniel Biskup prošel výběrem programu Česká cesta do vesmíru Zero-G, zažil stav beztíže, sledoval start mise Artemis II v USA a vede vlastní raketový tým.
Jeho sen je jasný: stát se astronautem-vědcem. A jeho vzkaz ostatním studentům? Nebát se vystoupit z komfortní zóny.
Když se o vás píše, často zaznívá Gymnázium Ostrov. Vy ale pocházíte odjinud, že?
Ano, jsem student ostrovského gymnázia, ale nejsem přímo z Ostrova. Pocházím z Údrče u Bochova, kousek od poutního místa Skoky. Do Ostrova dojíždím a doma jsem v Údrči.
Jak se kluk z malé obce dostane až k programu Česká cesta do vesmíru?
Přes rodiče. Táta mi poslal odkaz na výběrové řízení a upozornila mě na něj i teta, která pracuje v Techmanii. Nějakou dobu jsem váhal, jestli se přihlásit, a přihlášku jsem odeslal skoro na poslední chvíli. Pak jsem si ale řekl, že když už jsem udělal první krok, půjdu do toho naplno a dokončím to.

Vesmír vás zajímal už odmala?
Co si pamatuji, tak od malička. Rád jsem se koukal na noční oblohu a od malička snil o tom, že i já se tam jednou podívám. Asi ve čtyřech nebo pěti letech mi poprvé došlo, že tam nahoře je obrovský prostor plný hvězd a planet. Když člověk pozoruje oblohu a spojí se mu to s obrázky z knížek, začne mu v hlavě šrotovat, co to vlastně je. Za poslední rok a půl jsem se ale posunul neskutečně. Naučil jsem se víc mluvit na veřejnosti, získal spoustu znalostí a hlavně motivaci.
Do programu se hlásilo 861 uchazečů. Co rozhodlo, že jste se dostal mezi finalisty?
Výběr měl šest etap a byl inspirovaný skutečným výběrem astronautů. Byly tam kognitivní testy, fyzické testy, testy paměti a další. Postupně vždycky část uchazečů vyřadili, až nás zůstalo 26 studentů z celé republiky. Všechno jsem si řešil na vlastní pěst.

Jedním z nejsilnějších zážitků byl určitě let ve stavu beztíže. Dá se to vůbec popsat?
Hrozně těžko. Letěli jsme v Airbusu A310 společnosti Novespace, což je největší parabolické letadlo na světě. Letadlo prudce stoupá až do náklonu 50 stupňů, oté prudce zpomalí a pozvolna si nadhodí všechny účastníky uprostřed trupu. Člověk následně zažije asi 22 sekund stavu beztíže. A takhle 16× dokola (usmívá se). Je to zmatek pro vestibulární systém, hodně lidí se pozvrací. Nejlepší přirovnání je moment, kdy zakopnete a začnete kolem sebe bezmocně máchat rukama. Tak vypadají všichni v beztíži poprvé.
A pak přišla cesta do USA na start Artemis II. To jste ale nevyhrál jako cenu, že?
Ne. To je častý omyl. Výběr z 861 uchazečů byl do mise Zero-G. Do USA jsme se rozhodli vyrazit sami jako skupina kadetů, které spojovala láska k vesmíru. Museli jsme si sehnat finance a naplánovat celou cestu. NASA nás pak pozvala jako VIP hosty. Byli jsme jediní Češi u toho startu, naše čtyřka.
Co si člověk odnese z toho, když vidí start rakety naživo?
Že online přenos je úplně něco jiného. Byli jsme 13 kilometrů od rampy, ale i na tu vzdálenost bylo vidět, jak je raketa obrovská. Překvapilo mě, že letí viditelně šikmo, aby se dostala na nízkou oběžnou dráhu. A hlavně ten zvuk! Asi 30 sekund po startu jsme slyšeli hřmění motorů i odpojení boosterů. I z té vzdálenosti to bylo kolem 108 decibelů. To je zážitek, který ve vás zůstane.

Na květnové konferenci talentu v Ostrově jste mluvil i o tom, že nechcete být astronaut-pilot, ale spíš astronaut-vědec. Proč?
Cesty jsou dvě. Buď můžete jít přes armádu jako bojový pilot, nebo přes vědu. Já bych chtěl být vědec, kterého pošlou do vesmíru něco zkoumat. Znamená to hodně studia, doktoráty, výzkum, fyzickou přípravu. Astronauti jsou extrémně komplexní lidé. Musíte mít znalosti, fyzičku i psychiku.
A co pro to děláte už teď, v šestnácti?
Studuji, sportuji, hledám kontakty, věnuji se projektům. Plavu, lezu, láká mě triatlon, baví mě adrenalin. Dělám i free diving, protože je hodně o psychice a vlastní vůli. Můj rekord je přes čtyři minuty pod vodou. Člověk si v půlce řekne, že už to nedá, a právě tam se učí pracovat s hlavou.
Vedete také raketový tým v Czech Rocket Challenge. Co to znamená?
Je to národní soutěž, kde týmy staví vlastní modelářské rakety. Náš pětičlenný tým se jmenuje Sugar G-lider a já jsem koordinátor. Stavba rakety je drahá, jen základní vývoj může stát kolem 50 tisíc korun. Potřebujete třeba karbonový plášť a spoustu dalších komponentů.

Jak se shánějí peníze na takové sny?
Musel jsem se to naučit. Kvůli cestě do USA jsem oslovil asi 50 firem z Karlovarského kraje i celého Česka. Zareagovala zhruba polovina a z těch odpovědí byla asi polovina kladná. Sám jsem získal 102 tisíc korun, cesta mě stála kolem 70 tisíc. Jako tým jsme dali dohromady zhruba 300 tisíc. Bez podpory to nejde, ale není to jen o penězích. Důležití jsou lidé, kteří vás podrží.
Vzkaz studentům:
Nebojte se vystoupit z komfortní zóny. První krok často vyžaduje odvahu, ale může změnit všechno.
Jaký máte vztah ke Karlovarskému kraji? Je to pro vás místo, kam se chcete jednou vrátit?
Ano. Teď mi třeba Praha dá víc příležitostí, ale až si vytvořím život tak, jak bych chtěl, rád bych se vrátil. Mám tady rodinu a okolo nádhernou přírodu. Myslím, že jako kraj máme být na co hrdí.

A co konkrétní plány? Kde se vidíte třeba ve dvaceti?
To už bych měl studovat na univerzitě a doufám, že získám stipendium, které mi pomůže na cestě do vesmíru. Ve dvaceti to ale bude pořád jen část cesty. Astronautem se člověk nestane tak rychle. Může to být ve čtyřiceti, pětačtyřiceti. Je to běh na dlouhou trať, a proto už teď dělám, co můžu.
Co byste vzkázal studentům, kteří mají velký sen, ale bojí se udělat první krok?
Nebát se vystoupit z komfortní zóny. Když máte sen a jdete za ním, nesmíte se bát překážek. Budou přicházet další a další, lidé vás někdy budou odrazovat. Ale zároveň máte kolem sebe lidi, kteří vás podpoří. Když už máte vytyčenou trasu, ať je to fotbalista, astronaut nebo cokoliv jiného, hlavní je neuhnout a nenechat se zviklat. Nikým si nenechte vzít to nadšení, které pro svůj sen máte. To je nejdůležitější.
Rychlá fakta
Student gymnázia Ostrov
Aktivní člen České cesty do vesmíru
Ambasador českého kosmického programu
Kadet mise Zero-G
Řečník spolku Zvaž vědu!
Leader středoškolského raketového týmu Sugar G-lider
Popularizátor kosmonautiky
Účastník cesty na start Artemis II
Co dělá v 16 letech
Studuje, sportuje, pracuje na fyzičce, mluví veřejně o vesmíru a připravuje se na dlouhou cestu k astronautice. Současně ale podporuje lidi kolem sebe a snaží se v případě zájmu poradit na základě vlastních zkušeností. Danielův cíl je stát se astronautem-vědcem, který jednou poletí do vesmíru.

