Ivana Lojínová začala podnikat krátce po revoluci jako prodejkyně bižuterie. Během čtyř dekád let se svou rodinou vybudovala firmu, která dnes provozuje cestovní agenturu, tři hotely s celkem 90 pokoji, pivovar, lihovar i muzeum lázeňských pohárků. Řadu vlastních alkoholických produktů nově doplnila také o první whisky z Karlovarského kraje, která získala ocenění Dobrota Karlovarského kraje 2026. Rodinná firma dnes zaměstnává 40 lidí a stále stojí na tom, co majitelku provází od začátku – odvaze pustit se do nových věcí, vytrvalosti a silném vztahu k regionu, který považuje za svůj domov a místo plné příležitostí pro cestovní ruch i lázeňství.
1. Začátky a cesta
Kdy a proč jste začala podnikat? Co byl ten první impulz?
Podnikat jsem začala prakticky hned po revoluci. Prvním impulzem byla svoboda a možnost dokázat něco sama za sebe, tzv. na vlastní triko.
Jaké byly úplné začátky po revoluci? Bylo to složité?
Začátky podnikání po revoluci byly krásné a relativně jednoduché, alespoň z mého hlediska. Trh byl naprosto neobsazený, všichni prožívali euforii z politické změny a chtěli něco dokázat. Obavy jsem neměla opravdu vůbec žádné, neměla jsem žádné zkušenosti a byla jsem velice naivní. Nezabývala jsem se myšlenkami typu „co kdyby“ a „jestli vůbec“. Začátky jsem brala jako hru, a naštěstí s dobrým koncem. V průběhu let jsem pochopila, že tak snadné to zase asi nebude, ale stále si říkám, že není třeba stahovat kalhoty, když brod je ještě daleko. Jednoduše žiji přítomností, neřeším, co bylo, a snažím se nedrásat si nervy akcí, která teprve bude. Prostě jsem nějak tady a teď.
Studovala jste obor, ve kterém dnes působíte – nebo Vás cesta zavedla někam úplně jinam?
Zpočátku mě cesta zavedla k jedné zahraniční firmě a po třech letech jsem se vydala na cestu v cestovním ruchu – obor, který jsem měla vystudovaný.
Kdo nebo co Vás v začátcích nejvíce ovlivnilo? Měla jste mentora nebo vzor?
Mentora jsem neměla. Myslím, že podprahově jsem měla vzor ve svém tatínkovi, který byl neuvěřitelně podnikavý v oboru lázeňství. Obdivovala jsem na něm neustálou touhu po vědění, zodpovědnost a nadhled. Uměl brát věci s humorem a vždy se uměl zabavit. Pracoval mnoho let jako primář v lázeňském domě Richmond v Karlových Varech. Byl osobním žákem profesora von Ardenne. V Karlových Varech zavedl kyslíkovou léčbu a akupunkturu. Miloval balneologii, přednášel o lázeňské léčbě, nejen v České republice, ale i v zahraničí. Obdržel ocenění města Karlovy Vary za propagaci lázeňství. Odkoukala jsem od něho také odhodlání jít pořád dál.
Co byla první věc, zakázka nebo dílo, za které vám někdo zaplatil – a stáli byste si za ní i dnes?
Moje první zakázka bylo zprostředkování obchodu prodeje bižuterie. Náhodou jsem objevila v novinách inzerát na obchodního zástupce pro firmu na prodej bižuterie. Jednalo se o vyhledávání nových specializovaných odběratelů. Sama jsem si musela vytvořit síť odběratelů v Ústeckém, Karlovarském a Jihočeském kraji. Tato činnost mě naučila samostatnosti.
2. Proč Karlovarský kraj
Proč podnikáte právě tady? Byl to záměr, nebo to tak prostě vyšlo? A co máte na Karlovarsku nejraději?
Karlovarský kraj je moje doma, miluji ho, takže to tak prostě vyšlo. Je tady mnoho krásných inspirativních míst, ale za mě nejvíce pramen Vřídla. Ráda v jeho blízkosti sedávám a nabírám od něj pozitivní energii.
Musela jste někdy řešit dilema „zůstat, nebo odejít“?
Ne, i když někdy jsem si říkala, jaké by to asi bylo podnikat jinde, třeba v zahraničí.
Čím Vás Karlovarský region inspiruje – a co Vám naopak komplikuje život, v čem je to tady těžší?
Vůbec si nemyslím, že by v Karlovarském kraji bylo něco těžší. Vnímám nádheru lázeňských měst, přírodních zdrojů a pestrost. Myslím si, že v oboru cestovního ruchu a lázeňství je mnoho příležitostí uplatnit se – jenom člověk musí skutečně chtít.
3. Tvorba, inovace a každodenní realita
Jak ve vaší práci vznikají nové nápady – máte na to systém, nebo to přichází živelně?
Když chodíte s otevřenýma očima a o věcech přemýšlíte, tak nápady přijdou. Systém nemám, ale snažím si dávat věci do souvislostí a ono vždy něco vykrystalizuje. I když, abych byla zcela upřímná, největší nápady se rodí v hlavě mého manžela a já pak musím vyřešit, jak na to všechno vydělat dostatečné množství financí. V současné době mi s tímto úkolem zdárně pomáhají i synové.
Můžete uvést příklad nápadu, který vznikl úplnou náhodou?
Třeba pořádání historických hostin na hradě Loket. S dětmi jsem byla o prázdninách náhodně, či spíše omylem, na hradě Točník, kde jsem potkala šermíře ze skupiny historického šermu Merlet. Slovo dalo slovo a my spolu začali úzce spolupracovat. Tak vzniklo mnoho krásných eventů – třeba historické hostiny na hradě Loket.
Řekněte nám o nějaké inovaci nebo změně (produktu, služby, způsobu práce), která Vám skutečně změnila byznys nebo tvorbu.
Největší změnou bylo otevření hotelu St. Florian – to už nebylo o zábavě, ale opravdu o velké zodpovědnosti
vůči hostům, spolupracovníkům a samozřejmě i vůči bance, která nám půjčila peníze. Riziko bylo obrovské. Bance jsme zastavili všechno, co jsme měli, včetně střechy nad hlavou. Uzavřela jsem tehdy i životní pojistku – a kdyby náš podnikatelský záměr nevyšel, přišli bychom nejspíš o všechno. Stále jsem přemýšlela, jak to udělat, aby bylo na zaplacení všech pohledávek a provozních nákladů. Ale dobře to dopadlo – po otevření přibylo hodně práce, ale také se podstatně zvýšily obraty, takže jsme byli zachráněni.
Jak vypadá Váš typický den?
V pestrém oboru, jakým je cestovní ruch, se těžko popisuje nějaký vyloženě typický den. Pracujete neustále s tím, že všechno je nejisté a situace se může změnit doslova každým okamžikem. Nedá se moc dopředu plánovat, tedy můžete to zkusit, ale zpravidla je skutečnost někde jinde. Třeba minulý týden bylo velké horko a lidé spontánně, ze dne na den, stornovali pobyty, obědy a večeře.
Co ve Vaší práci lidé nevidí – ale zabírá to 80 % času?
Vadí mi hodiny papírování, byrokracie je čím dál více, a tak nám na obchodní činnost, jako třeba shánění nových klientů, zbývá stále méně času.
4. Zlomové momenty, úspěchy a krize
Je nějaký moment, událost nebo setkání, které považujete za zlomové či stěžejní na své profesní dráze a proč?
Velice mě ovlivnilo již zmíněné setkání se skupinou historického šermu Merlet. Dále byl zlomový rok 2000 – otevření hotelu St. Florian a Jubilejní setkání pěveckých zahraničních sborů. V obou případech jsem měla obrovské štěstí – prostě jsme se potkali, něco si naplánovali a ono to skutečně klaplo na první dobrou. Poznala jsem lidi, na které jsem se mohla spolehnout.
Řekněte nám k tomu něco bližšího.
S Merletem jsme například pořádali zahájení lázeňské sezony v Karlových Varech, Kanoe Mattoni na hradě Loket a mnoho dalších krásných akcí nejenom v Lokti, ale i v dalších historických městech. Nepotřebovali jsme dlouhé diskuse, papírování, smlouvy. Každý měl svůj úkol, za ten si ručil a k tomu všichni táhli za jeden provaz. Nedokážu si představit to fiasko a ostudu, kdybych natrefila na nějaké podvodníky. Oni byli a jsou stále profesionálové, podle mě jedni z nejlepších ve svém oboru. Setkání pěveckých sborů zase byla v mých očích opravdu velká akce pro zhruba dva a půl tisíce účastníků, kteří se v našem regionu střídali po dobu 3 týdnů. Musela jsem zarezervovat kolem 20 ubytovacích zařízení, a kdyby mi zahraniční firma nezaplatila – byl by to velký problém.
A co vlastně předcházelo otevření hotelu St. Florian?
V průběhu let se měnil trh, moje cestovní agentura by se z provizí těžko uživila, bylo potřeba mít i vlastní ubytovací kapacity s možností tvořit si cenovou politiku podle svých představ. Byla to i touha vyvíjet se kupředu. Kontakty na cestovní kanceláře a dopravce jsem měla, bylo na čem dál stavět. Jinak otevření vlastního objektu bylo velice náročné pro mého manžela – opravdu se na hotelu St. Florian velice fyzicky nadřel.
Byl i nějaký okamžik, kdy jste s tím chtěla úplně skončit? Co se tehdy stalo a co Vás udrželo?
Ano, párkrát takové momenty nastaly, ale firma mě k sobě zase nějak k sobě přitáhla, pupeční šňůra byla silná. Říká se: „Dům neporazíš“ – a to v mém případě platí stoprocentně. Neumím na delší dobu opustit to, co miluji. Upřímně, vlastně ani nic jiného neumím, k tomu jsem workoholik, a tak by se mi asi těžko žilo. Zkoušela jsem si třeba i jen tak užívat, ale moc mě to nenaplňuje. Možná to ale s přibývajícím věkem přijde… (usmívá se)
Jak se podle Vás vzájemně ovlivňují podnikání a rodina?
Hodně, když si to tak uvědomuji – vlastně se v rodině převážně bavíme o práci. Na jednu stranu je to smutné, ale zase si myslím, že bez toho bychom nebyli tam, kde jsme. Je to cesta, kterou jsme si sami dobrovolně zvolili. Je hezké, že pomyslné dveře jsou stále otevřené, takže když už to někoho nebude bavit, může se na chvilku vzdálit nebo napořád odejít. Takže každý má právo volby, i když to tak třeba navenek nevypadá.
5. Region, komunita a přesah
Spolupracujete s někým v regionu – firmami, školami, kreativci, neziskovkami? Jak to v praxi funguje?
V našem oboru se vlastně všichni více či méně známe, a dříve nebo později (ať už na kratší nebo delší období) spolupracujete skoro se všemi. Soukromníky, státními orgány, firmami atd. Není možné nespolupracovat.
Pomáháte nebo podporujete něco přesahujícího Váš byznys – komunitu, mladé lidi, sociální projekty?
Letos jsme také vydražili první láhev naší whisky z prvního sudu – a finance jsme věnovali Centru Paraple. Jinak podporujeme střední školy formou sponzorských darů na maturitních večírcích, záchranné sbory nebo zdravotníky. Poskytujeme třeba dárkové poukazy na ubytování, stravování, průvodcování a různé slevy na naše služby.
Co by podle Vás pomohlo, aby mladí v regionu zůstávali?
Vysoká škola a osvěta. Myslím si, že by v Karlových Varech měla být specializovaná škola na to, co je pro tento region příznačné. Myslím tím všechno, co souvisí s balneologii možná i cestovním ruchem. Pak věřím, že by si absolventi k našemu regionu vytvořili hezký vztah, našli by uplatnění a zůstali by.
6. Vize a odkaz
Kam chcete svou firmu posunout? Co plánujete v delším horizontu?
Ráda bych své zkušenosti předávala mladší generaci. Zda náš byznys posuneme ještě někam dál, to ukáže čas, ale momentálně budu ráda, když vše udržíme tak, jak to je. Důležité je dobře vychovat své děti, naučit je pracovat a být jim vzorem. Stejnými zásadami jsem se řídila i ve své rodině.
Co byste poradila někomu, kdo teď stojí tam, kde jste stála Vy na samém začátku?
Vytrvej a dotahuj!
7. Vaše motto
Máte životní nebo pracovní motto?
Nad nikoho se nepovyšuj a před nikým se neponižuj.
Rychlovky:
Jedna věc, na kterou jste nejvíc hrdá:
Myslím si, že jsem zůstala nohama na zemi.
Největší překážka podnikání v Karlovarském kraji:
Hloupost obecně, nejenom v Karlovarském kraji.
Jedno slovo, které podle Vás vystihuje budoucnost Karlovarského kraje:
Bude dobře, jenom tomu musíme všichni věřit a něco pro to udělat. Samo od sebe to nepřijde.
