Projekt, za kterým stojí Helena a Romana Dušánkovy, matka a dcera z Chebu. Nápad na založení kočičí kavárny přišel v době, kdy hledaly klidné pracovní prostředí pro Romanu po dlouhodobé nemoci. Z osobní životní situace a společné lásky ke kočkám tak postupně vznikl podnik, který dnes lidé vyhledávají nejen kvůli kávě a zákuskům, ale i pro jeho klidnou atmosféru. Kočičí kavárna se během dvou let proměnila v oblíbené místo setkávání, které propojuje péči o zvířata, spolupráci s lokálními tvůrci a prostor pro komunitní život. Jejich příběh ukazuje, že i v Karlovarském kraji mohou vznikat originální podniky, které reagují na konkrétní potřebu a přinášejí do regionu něco nového.
1. Začátky a cesta
Kdy a proč jste začaly podnikat / tvořit? Co byl ten první impulz?
Nejsme typické podnikatelky. Nápad otevřít Kočičí kavárnu vznikl v době, kdy byla dcera Romana dlouhodobě nemocná a nebylo jisté, zda bude schopná fungovat v běžném pracovním prostředí. Hledala jsem proto možnost, jak jí vytvořit klidné pracovní místo bez stresu. Obě milujeme kočky a často jsme navštěvovaly kočičí kavárnu v Plzni. Tam vznikla myšlenka přivézt podobný koncept také do Karlovarského kraje, protože jsme cítily, že právě v Chebu něco takového chybí.
Studovaly jste obor, ve kterém dnes působíte – nebo Vás cesta zavedla někam úplně jinam?
Gastronomii ani podnikání jsme původně nestudovaly. Já jsem vyučená prodavačka a dlouhá léta jsem pracovala v průmyslové zóně. Podnikání pro mě proto bylo úplně novou zkušeností a velkým krokem do neznáma, zvlášť když jsem s ním začínala až po padesátce. Dcera Romana vystudovala zdravotnickou školu, ale kvůli dlouhodobým zdravotním problémům nebylo jisté, jestli bude schopná pracovat v běžném pracovním prostředí. I proto vznikla myšlenka vytvořit vlastní podnik s klidnější atmosférou.
Kdo nebo co Vás v začátcích nejvíce ovlivnilo? Měly jste mentora nebo vzor?
Velkou podporou pro nás byla mentorka z Krajské hospodářské komory Karlovarského kraje, která nám pomáhala s podnikatelským plánem, administrativou i začátky podnikání. Zároveň jsem se zapojila do projektu Rozjeď byznys, díky kterému jsem získala větší jistotu v podnikání a potřebné informace pro rozjezd vlastního podniku. Důležité bylo také propojení s regionálními organizacemi a podpora programu pro mladé lidi z úřadu práce.
Co byla Vaše první věc / zakázka / dílo, za které Vám někdo zaplatil – a stály byste si za ní i dnes?
Naším prvním „produktem“ byl samotný koncept kočičí kavárny – místo, kde si lidé mohou zdarma přijít odpočinout mezi kočky a zaplatí si pouze občerstvení. Už od začátku jsme chtěly vytvořit prostor s klidnou atmosférou a relaxačním prostředím, a za tím si stojíme dodnes.
2. Proč Karlovarský kraj
Proč podnikáte / tvoříte právě tady? Byl to záměr, nebo to tak prostě vyšlo?
Nikdy jsme neměly důvod z Karlovarského kraje odcházet. Jsme z Chebu a věřily jsme, že podobný podnik má smysl právě tady. V regionu tehdy nic podobného nebylo a cítily jsme, že lidé hledají místo, kde mohou zpomalit, odpočinout si a zažít něco jiného než klasickou kavárnu.
Musely jste někdy řešit dilema „zůstat, nebo odejít“?
Ne. Naopak jsme měly pocit, že Karlovarský kraj potřebuje nové nápady a podniky s přesahem. Viděly jsme potenciál v tom vytvořit místo, které bude mít komunitní rozměr a přinese do regionu něco nového.
Čím Vás Karlovarský region inspiruje – a co Vám naopak komplikuje život / v čem je to tady těžší?
Inspiruje nás komunita lidí kolem nás a také to, že i menší region dokáže přijmout originální koncept. Náročné ale bylo hledání prostor, změna užívání budovy, dlouhé schvalovací procesy a také nedostatek řemeslníků v regionu. Jen rekonstrukce prostor stála přibližně 350 tisíc korun. Po otevření naší kavárny vznikly podobné podniky třeba v Chodově nebo Tachově v Plzeňském kraji.
3. Tvorba, inovace a každodenní realita
Jak ve Vaší práci vznikají nové nápady – máte na to systém, nebo to přichází živelně?
Většina nápadů vzniká přímo během provozu a z kontaktu s návštěvníky. Po otevření byl například tak velký zájem, že jsme musely zavést rezervační systém. Neustále hledáme cesty, jak návštěvníky motivovat k návratu a nabídnout jim nové zážitky.
Řekněte nám o jedné inovaci nebo změně, která Vám skutečně změnila byznys nebo tvorbu.
Velkou změnou bylo právě zavedení rezervačního systému a rozšíření nabídky občerstvení. Postupně jsme také začaly více pracovat se sociálními sítěmi a oslovovat i německou klientelu, což je pro na Chebsku další příležitost.
Jak vypadá Váš typický den?
Velkou část dne tvoří péče o kočky – krmení, čištění záchodků, veterinární péče i dohled nad jejich pohodou. K tomu samozřejmě obsluha zákazníků, provoz kavárny, komunikace na sociálních sítích a organizace rezervací. Zavřeno máme jen v pondělí, ale i tehdy musíme za kočkami přijít.
Co ve Vaší práci lidé nevidí – ale zabírá to 80 % času?
Lidé často nevidí administrativu, hygienická pravidla, organizaci provozu nebo marketing. Náročné je také skloubit kavárenský provoz s péčí o zvířata, protože kočky potřebují klidné a bezpečné prostředí.
4. Zlomové momenty, úspěchy a krize
Je nějaký moment, událost nebo setkání, které považujete za zlomové či stěžejní na své profesní dráze a proč?
Zlomové bylo samotné rozhodnutí pustit se do podnikání bez předchozích zkušeností a otevřít první kočičí kavárnu v Chebu. Důležitá byla také pomoc Krajské hospodářské komory a financování, které se podařilo získat přes doporučené partnery.
Jaký byl Váš největší dosavadní úspěch – moment, kdy jste si řekly „tohle jsme dokázaly“?
Největší radost máme z toho, že se k nám lidé vracejí a že se z kavárny stalo místo setkávání. Chodí k nám školy v rámci výuky, zrakově postižení návštěvníci nebo rodiny s dětmi. Prostor dostali také regionální umělci, kteří zde vystavují svá díla, a děti se zdravotním postižením.
Byl okamžik, kdy jste s tím chtěly úplně skončit? Co se tehdy stalo a co Vás udrželo?
Nejtěžší období přišlo po vykradení kavárny, ke kterému došlo v prvních měsících po otevření. Nešlo jen o peníze, ale hlavně o pocit bezpečí a stres koček. V tu chvíli jsme přemýšlely, jestli má smysl pokračovat, ale nakonec nás podrželi zákazníci i vědomí, že jsme vytvořily něco důležitého pro místní komunitu.
Co byl největší fail, o kterém se normálně nemluví?
Na začátku jsme si myslely, že budeme pravidelně finančně podporovat útulek v Sokolově, odkud máme většinu koček. Realita podnikání ale ukázala, že udržet podobný provoz finančně stabilní je mnohem složitější, než jsme čekaly.
5. Region, komunita a přesah
Spolupracujete s někým v regionu – firmami, školami, kreativci nebo neziskovkami? Jak to funguje?
Ano. Spolupracujeme například s ISŠ Cheb, odkud odebíráme zákusky cukrářů. Propojily jsme se také s regionálními umělci, například s malířkami Ivetou Markovou nebo Michaelou Vaňkovou. Kavárna se postupně stala i místem pro menší výstavy, komunitní setkávání nebo školní návštěvy.
Pomáháte nebo podporujete něco přesahujícího Váš byznys – komunitu, mladé lidi nebo sociální projekty?
Velkým tématem jsou pro nás adopce koček a spolupráce s útulky. Do budoucna chceme nabídnout prostor i pro adopce opuštěných koťat. Důležité je pro nás také vytvářet bezpečné a klidné místo pro lidi, kteří hledají odpočinek nebo kontakt se zvířaty. Kavárnu navštěvují také školy, zrakově postižení návštěvníci nebo děti se zdravotním omezením.
Co by podle Vás pomohlo, aby mladí v regionu zůstávali?
Více podpory pro začínající podnikatele, jednodušší administrativa a větší otevřenost novým nápadům. Karlovarský kraj potřebuje více míst, kde mohou mladí lidé tvořit, podnikat a realizovat své vlastní projekty.
6. Vize a odkaz
Kam chcete svou firmu / tvorbu posunout? Co plánujete v delším horizontu?
Plánujeme rozšířit nabídku nápojů a zákusků a více propojit kavárnu s adopcemi opuštěných koťat. Chceme, aby kavárna byla dál místem odpočinku, komunitních setkání a pozitivní atmosféry.
Co byste poradily někomu, kdo teď stojí tam, kde jste stály Vy na samém začátku?
Nebát se začít, i když člověk nemá pocit, že je připravený. Když se člověk bude jen bát, nikdy se neposune dál.
Kdybyste mohly poslat vzkaz svému mladšímu já – co by to bylo?
„Neboj se.“ A šly bychom do toho mnohem dřív.
7. Vaše motto
Máte životní nebo pracovní motto? Větu, která Vás drží pohromadě?
„Hůř už bylo.“
Jedna věc, na kterou jste nejvíc hrdé
Že jsme s dcerou dokázaly vybudovat místo, kam se lidé rádi vracejí.
Největší překážka podnikání v Karlovarském kraji
Dlouhé schvalovací procesy, nedostatek vhodných prostor a řemeslníků.
Největší příležitost, kterou region má a ještě nevyužívá
Podpora originálních lokálních projektů, které propojují podnikání, komunitu a cestovní ruch.
Jedno slovo, které podle Vás vystihuje budoucnost Karlovarského kraje
„Potenciál.“
